Palestinský zdravotní klaun na konferenci v Izraeli sklidil ovace!
Nemocnice byly otevřené myšlence pravidelných zdravotních klauniád na dětských odděleních a klauni tvrdě pracovali na tom, aby si osvojili dovednosti potřebné pro tuto práci.
Dovolte mi však, abych se trochu vrátil v čase. V roce 2006 jsem pořádal workshop pro Izraelce a Palestince. Hlavní myšlenkou bylo zahájení společného projektu, kdy by obě skupiny klaunů pracovaly společně. Pak byl ale zvolen Hamás a najednou to nebylo možné. Palestinci se báli, že když představitelé Hamásu zjistí, že spolupracují s Izraelci, přijdou o své divadelní finanční zdroje, a Izraelci se báli, že budou spojováni s nepřítelem.
Izraelci pak v projektu pokračovali sami a rozvinuli úžasný projekt nazvaný Dream Doctors. Palestinci museli čekat až do loňského roku, kdy dostali evropský grant.
Mimochodem, vloni jsem se zúčastnil mezinárodní konference o klaunech v nemocnicích v nádherném kibucu v Izraeli a pozval jsem na ni Khalida. Khalid je jediný z našich palestinských klaunů, který smí cestovat do Izraele (většina Palestinců nesmí). Konference se zúčastnily organizace zdravotních klaunů z celého světa.
Khalid byl požádán, aby promluvil ke 150 přítomným účastníkům, a dostalo se mu nadšených ovací vstoje. Skoro jsem se rozplakal. Palestinec – a tak vřelé přijetí v Izraeli! Bylo to nádherné! Měl jsem pocit, že uskutečnění původní myšlenky z roku 2006 je stále možné. Prostě to chce jen čas.
Pak jsme v říjnu roku 2012 pozvali 9 palestinských klaunů do České republiky, kde se zúčastnili společného workshopu s českými zdravotními klauny, a na Slovensko, kde společně se slovenskými zdravotními klauny chodili do nemocnic na zdravotní klauniády. Byla to úžasná kulturní výměna.
Musel jsem se usmívat, když jsem jel venkovskou krajinou a jeden Palestinec se ke mně užasle obrátil se slovy: „Tady je to tak zelené!“. A do paměti se mi vryla vzpomínka na to, jak naši a palestinští klauni seděli v brněnském Shisha baru v malých skupinkách na koberci kolem čtyř vodních dýmek…
Na konci listopadu se do Palestiny a Izraele znovu vracím a těším se, že uvidím přátele na obou místech. Těším se na bouřlivou a hlasitou atmosféru při jídle, na nádherná starobylá kamenná města, na to, jak se budu zdokonalovat v dabce – tradičním palestinském tanci.
Jsem ale smutný, když čtu zprávy o nejnovějších raketových útocích, protože to znamená, že ještě chvíli potrvá, než budeme moci opět spojit tyto dvě skupiny zdravotních klaunů dohromady.
Myslel jsem si, že umění může být klíčem, ale 2000 let starý spor je těžké změnit, a to i něčím tak nepolitickým a pozitivním, jako je červený nos.
Gary
zakladatel českého sdružení Zdravotní klaun
Gary Edwards
Když umřel kousek mého já…
Docela nedávno jsem se vzdal funkce ředitele společnosti Zdravotní klaun. Pocity, které při tom zakouším, jsou intenzivní a různorodé. Když jsem tu zprávu oznamoval klaunům, proběhlo mi před očima 15 let života, jako bych přicházel o něco, co už se nikdy nevrátí, nebo jako kdyby umřel kousek mého já.
Gary Edwards
Mou nadutost zkrotila až čeština
Když jsem do České republiky přijel poprvé, vedla mě sem touha ovládnout jazyk z pro mě nové jazykové skupiny. Ve své tehdejší nadutosti jsem si dokonce myslel, že mám na jazyky nadání – do té doby jsem se jich naučil pět. Pak jsem začal s češtinou a okamžitě jsem pochopil, že to nebude jednoduché. Zpokorněl jsem.
Gary Edwards
Dokážete si představit místnost zaplněnou sto padesáti klauny?
Letošní mezinárodní clown camp se konal v Chorvatsku a zorganizovali jej naši partneři Crveni Nosevi. Setkání proběhlo na ostrově Murter, kde nás chorvatští klauni přivítali v pirátských kostýmech a pozvali nás na čtyřdenní dobrodružství plné vzdělávání a sdílení zkušeností, završené každý večer hudební jam session.
Gary Edwards
Osudové setkání se žirafou v PAŘÍŽI
Někdy bývají prvotní impulsy k velkým projektům nenápadné a mnohdy i šílené. Setkání primářky dětské onkologie na konferenci v Paříži s žirafou bylo začátkem nového projektu, i když jsem zpočátku váhal, jestli do toho půjdu.
Gary Edwards
Fenomén sté opice
Jak souvisí experiment s opicemi, konaný po 2. světové válce s rozšiřováním nových projektů zdravotních klaunů do dalších částí světa?
Gary Edwards
Zvuk, na který nikdy nezapomenu!
Práce zdravotních klaunů v dětských nemocnicích může být i velmi emotivní. Podobně jako sestry či lékaři navazujeme i my s pacienty přátelský vztah a ztrátu pacienta pak člověk silně prožívá. Proto poskytujeme našim klaunským týmům profesionální psychologickou podporu. Přikládám skutečný příběh o jednom z pacientů, s kterými jsem se tady v České republice setkal. Jeho ztrátu jsem v sobě stále ještě docela nezpracoval a možná se mi to nepodaří už nikdy.
Gary Edwards
Být klaunem je přeci snadné
Dobrý klaun se pozná podle toho, že v jeho podání vypadá vše jednoduše. Možná to je důvod, proč si lidé myslí, že k tomu, aby se stali klaunem, stačí červený nos, paruka a tadá, jsem klaun. To je jako předpokládat, že když mám housle a sako, tak mohu uspořádat houslový koncert, aniž bych se to učil, natož cvičil.
Gary Edwards
Klaunem v Číně roku 1983
Jedna z událostí, která se mi z mé klaunské praxe vryla do paměti nejhlouběji, se odehrála v Číně roku 1983. V té době byla Čína ještě do značné míry uzavřená před okolním světem. Bylo to dlouho předtím, než začala dovážet naftu, která měla roztočit kola jejího výrobního sektoru, a předtím, než se stala důležitou součástí světového hospodářství. V roce 1983 stále ještě probíhala studená válka a vztahy mezi Čínou a Amerikou jakoby ani žádné nebyly. Kdyby se byli Číňané rozhodli, že už mě ze své země nepustí, nikdo by jim v tom nemohl zabránit.
Gary Edwards
Zázraky, u kterých jsem mohl být
Lidé se mě často ptají, proč jsem se Zdravotním klaunem vůbec začínal, proč jsem do něj zpočátku investoval své vlastní peníze, proč jsem tuto práci tak dlouho vykonával bez nároku na honorář. Na všechny tyto otázky možná nejlépe odpoví následující skutečný příběh, který se tady v České republice odehrál před více než deseti lety, v době, kdy jsem ještě pracoval sám.
Gary Edwards
Zdravotním klaunem v Saúdské Arábii
Podle obecně sdíleného názoru má každá kultura svůj vlastní specifický smysl pro humor.Já ten názor nesdílím! Před mnoha lety jsem strávil dva roky na turné se svou vlastní muzikálovou komedií. Náš soubor se skládal ze sedmi lidí z pěti zemí a dvou kontinentů. Hráli jsme v tolika zemích, že už si přesně ani nevzpomínám. Ať jsme přijeli kamkoliv, diváci se smáli na těch samých místech. To samé platilo o všech devíti představeních, se kterými jsem se kdy vydal na turné, ať už to bylo v Evropě, Číně, Severní či Jižní Americe.
- Počet článků 11
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1256x