Média jsou toho plná. Mezi Palestinou a Izraelem znovu létají rakety sem a tam. Nejhorší vyhrocení konfliktu za poslední léta. Avšak mezi Palestinou a Izraelem, které znám já, neexistuje žádný konflikt. Během posledních dvou let jsem do té oblasti podnikl nespočet cest a strávil mnoho času při práci s místními umělci při zakládání nemocničních projektů v Ramallahu, Hebronu, Beit Jala a v Betlémě. Každý, s kým jsem se setkal, byl úžasný!
Nemocnice byly otevřené myšlence pravidelných zdravotních klauniád na dětských odděleních a klauni tvrdě pracovali na tom, aby si osvojili dovednosti potřebné pro tuto práci.
Dovolte mi však, abych se trochu vrátil v čase. V roce 2006 jsem pořádal workshop pro Izraelce a Palestince. Hlavní myšlenkou bylo zahájení společného projektu, kdy by obě skupiny klaunů pracovaly společně. Pak byl ale zvolen Hamás a najednou to nebylo možné. Palestinci se báli, že když představitelé Hamásu zjistí, že spolupracují s Izraelci, přijdou o své divadelní finanční zdroje, a Izraelci se báli, že budou spojováni s nepřítelem.
Izraelci pak v projektu pokračovali sami a rozvinuli úžasný projekt nazvaný Dream Doctors. Palestinci museli čekat až do loňského roku, kdy dostali evropský grant.
Mimochodem, vloni jsem se zúčastnil mezinárodní konference o klaunech v nemocnicích v nádherném kibucu v Izraeli a pozval jsem na ni Khalida. Khalid je jediný z našich palestinských klaunů, který smí cestovat do Izraele (většina Palestinců nesmí). Konference se zúčastnily organizace zdravotních klaunů z celého světa.
Khalid byl požádán, aby promluvil ke 150 přítomným účastníkům, a dostalo se mu nadšených ovací vstoje. Skoro jsem se rozplakal. Palestinec – a tak vřelé přijetí v Izraeli! Bylo to nádherné! Měl jsem pocit, že uskutečnění původní myšlenky z roku 2006 je stále možné. Prostě to chce jen čas.
Pak jsme v říjnu roku 2012 pozvali 9 palestinských klaunů do České republiky, kde se zúčastnili společného workshopu s českými zdravotními klauny, a na Slovensko, kde společně se slovenskými zdravotními klauny chodili do nemocnic na zdravotní klauniády. Byla to úžasná kulturní výměna.
Musel jsem se usmívat, když jsem jel venkovskou krajinou a jeden Palestinec se ke mně užasle obrátil se slovy: „Tady je to tak zelené!“. A do paměti se mi vryla vzpomínka na to, jak naši a palestinští klauni seděli v brněnském Shisha baru v malých skupinkách na koberci kolem čtyř vodních dýmek…
Na konci listopadu se do Palestiny a Izraele znovu vracím a těším se, že uvidím přátele na obou místech. Těším se na bouřlivou a hlasitou atmosféru při jídle, na nádherná starobylá kamenná města, na to, jak se budu zdokonalovat v dabce – tradičním palestinském tanci.
Jsem ale smutný, když čtu zprávy o nejnovějších raketových útocích, protože to znamená, že ještě chvíli potrvá, než budeme moci opět spojit tyto dvě skupiny zdravotních klaunů dohromady.
Myslel jsem si, že umění může být klíčem, ale 2000 let starý spor je těžké změnit, a to i něčím tak nepolitickým a pozitivním, jako je červený nos.
Gary
zakladatel českého sdružení Zdravotní klaun
