Když jsem do České republiky přijel poprvé, vedla mě sem touha ovládnout jazyk z pro mě nové jazykové skupiny. Ve své tehdejší nadutosti jsem si dokonce myslel, že mám na jazyky nadání – do té doby jsem se jich naučil pět. Pak jsem začal s češtinou a okamžitě jsem pochopil, že to nebude jednoduché. Zpokorněl jsem.
Protože jsem měl za sebou spolupráci s několika evropskými organizacemi zdravotních klaunů, hledal jsem něco takového i tady, ale na žádný podobný projekt jsem nenarazil. Řekl jsem si, že v České republice tedy připadne tento úkol mně. Psal se rok 1998 a já se začal učit také čestinu.
Začal jsem navazovat kontakty v nemocnicích a okamžitě jsem byl požádán, abych tuto myšlenku prezentoval na lékařských konferencích, což, mimochodem, dělám dodnes. A protože praxe je výmluvnější než slova, začal jsem také pravidelně navštěvovat nemocnice v několika městech. V roce 2001 se už o projekt zajímala televize a tisk a já byl skoro na mizině, protože jsem do něj investoval prakticky veškerý svůj čas a prostředky. Musel jsem se rozhodnout… buď všechno, nebo nic. Založil jsem občanské sdružení Zdravotní klaun, zřídil pro sdružení bankovní účet se zbytkem svých úspor, zorganizoval pár konkurzů, našel kancelář a začal shánět peníze.
Dnes se sdružení proměnilo v obecně prospěšnou společnost, má 83 profesionálně vyškolených klaunů, kteří pravidelně navštěvují 65 nemocnic po celé zemi, každoročně přinášejí radost a smích desítkám tisíc pacientů, a já nadále pracuji na své nedokonalé češtině.
Pomozte také vy přinášet radost do nemocnic http://www.zdravotniklaun.cz/chci-pomahat/
